Stéká mi tvář s obličeje na polštář Loužička nestálosti Slaný lidský kalamář Vypuštěná do dlaní se lepí prstům na bříška Bojí se že na světle zcela oprýská Stéká mi tvář s obličeje na polštář Písmenka pochybností Slabý lidský slabikář Stéká mi tvář s obličeje na polštář Skrývá se jak téměř vytrhaný lidský kalendář Tvář mi stéká dolů na polštář O dlaně oddaně se zachytá Prosí ať se nehýbám že nic se nikdy nevrátí Že stéká jako modlitba po vosku prokletí Tvář pružinu napíná a doufá že ji vymrští Že steče jako bublina po vosku neštěstí Proteče mi prstama a zbyde z ní jen ozvěna Vrátí se do neznáma kde je zrozená Sobě tváří v tvář sedím s tváří v dlaních Výslech už začíná Každý brání svá chybná rozhodnutí Jen tvář je proklíná