Mlčíme spolu o beznaději.
Proč věci zlé se lidem dějí?
A nic nás nenapadá.
Slunce vychází, zapadá.
Mlčíme spolu o loučení.
Proč dobře je a najednou není?
A nic nás nenapadá.
Sníh taje, pak znova padá.
Vím, že všechno není
tak, jak jsem si přál.
Vím, že po setmění
budem tu dál.
Jen ty a já,
prostě jen tak.
Nebe nad námi,
vše za námi,
déšť i pláč.
Mám, mám strach o tebe tam
v dálce, kde světlo zhasne.
Mám, mám strach o tebe tam
a pláč je pro nás šťastné.
Sníme spolu o odcházení,
dokud tu jsme, tak zlé to není
a víc nás nenapadá,
pole kvetou pak jsou zavátá.
Mluvíme spolu o shledání.
Je to jak nit, jak tiché přání.
A nic víc, víc není.
Svítání, potom setmění.
Vím, že všechno není
tak, jak jsem si přál.
Vím, že po setmění
budem tu dál.
Jen ty a já, prostě jen tak.
Nebe nad námi,
vše za námi,
déšť i pláč.
Mám, mám strach o tebe tam
v dálce, kde světlo zhasne.
Mám, mám strach o tebe tam
a pláč je pro nás šťastné.
