Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé říše
zpíváme zpěvy.
Ze hlubin země, z tajemných skrýší
tryskáme vzhůru v půlnoční tiši.
Přes strmé břehy, kol skal a lesů
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvějí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.
V krajině rovné, v klidu a míru
hltáme pěny divokých vírů.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání
vášně nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s břehy.
Zjasněné nebem, plny jsme něhy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
stříbrné hvězdy s námi si hrají.
Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.
Neznámé ruce v oběť nás berou,
přitisknou k sobě na hruď svou šerou.
Mračný naš koráb vichřice ženou,
ztemněla přída šedivou pěnou.
Letíme prudce
zvířeným nebem,
sraženy v půtce
ohnivým hřebem.
V rachotu hromů, skuhrání bouří
padáme dolů ve mračen kouři.
V tisíci slzách stříkáme kolem,
zničeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem
skryje nás země.
V objetí tmavém
tiskne nás jemně.
V půlnocích šerých, ve tmavém koutku
čekáme dotek čarovných proutků.
Čekání zvolna v spánek se mění,
o taji sníme znovuzrození.
