Příběhy živých, řekl bych,
někdo v nich žije a někdo zná,
nikdo je neživí v prázdný pochyby,
nevidí - nevnímá.
Šrámy a nejen na duši,
zahojil čas a svědomí,
půl století je hodně dlouhej sen,
kterej žil.
Marně se ptám, proč tolik dlouhejch dnů,
kdo ocení bolest hrdinů.
Proč úcta k nim plodí lhostejnost,
já se ptám.
Jako strom kořeny,
svý srdce on Zemi dával,
pro výhru v boji výhru nevnímal,
jen se modlil - a trochu bál.
Otázky houpou lodi na vlnách
jak vítr silou naděje
zda hrdá krev, která proudí v žilách,
smysl má.
Hledám krále slávu napsanou,
co vidím, je jen blázen sám stranou.
Marně se ptám, proč tolik dlouhejch dnů,
kdo ocení bolest hrdinů.
Proč úcta k nim plodí lhostejnost,
já se ptám - já se ptám.
Zůstane jen ten ten falešnej sen, kterej může se z kdejaký kůže se svléct
Zůstane jen ten ten falešnej sen, kterej dává jedinej sílu to vést.
Zůstane jen ten ten falešnej sen, kterej dává jedinej sílu to vést.
sílu to vést.
sílu to vést.
Jaká je bolest hrdinů.
