Nevím, co to tenkrát vjelo do mě Jednou takhle nad ránem Podívat se potají, co je v tom domě Porostlým břečťanem Trochu jsem se bál, abych nevzbudil psa Když přelézal jsem přes braňku Ale pes jako starej známej zavrtěl ocasem A pokračoval ve spánku Šperhákem v zámku otáčím jemně Zkušeně a obezřetně Pak chvíli stojím na prahu, aby si oči Přivykly ve tmě Odněkud slyšet chrápání To pán domu spí jistě spánkem netušících Anebo možná jak už to chodí Vyspává po opici Rozhlížím se kolem, co bych sebral Co nacpat do svýho zlodějskýho vaku Ale tolik divných krámů, co se tu válí Jak někde na smeťáku Smradlavý deky, plesnivý konzervy Rezavý plechovky, lžíce z plastu Špinavý prádlo, páchnoucí zbytky Lahve od chlastu Poblitej koberec, sto let starý noviny Na stěně krví nápis „Meine Liebe“ V igelitce na židli chcíplá kočka A v odpadkovým koši se něco hýbe! Kostlivec ve skříni, oběšenec ve špajzu Na tváři strašná smrtelná grimas Mrtvá ženská ve vaně, dítě ve sklepě A v lednici kusy krvavýho masa Nevěřícně třeštím zrak na ty jatka Bože, jakej děs mě tu ještě potká?! A strnu, když spatřím, že nad krbem visí Moje vlastní fotka! Hrůza mi najednou projela mozkem Couvl jsem k východu podvědomě Tak rychle pryč než se probudím a zjistím Že vykrádám sám sebe Ve svým vlastním domě Ve svým vlastním domě Že vykrádám sám sebe Ve svým vlastním domě