1.
C                           F
Je půl čtvrtý ráno v jednom městě
    Emi                                Ami
jsi poslední opilec, kterej ruší noční klid.
C                      Ami
Potácíš se na rohu, po kapsách hledáš klíče,
    Dmi                      G
ale nevíš ani, kde leží tvůj byt.
C                 F
Naproti v okně se rozsvítilo,
        Emi                          Ami
ženskou siluetu si tam snažíš představit.
F                  G              F
Řekl bys jí: "Milá dámo, vemte mě nahoru,
                    G
budu galantní anebo povím nějakej vtip."

R:
        C      Emi          Ami    Ami/G
Ale ten kámen, co tě v botě tlačí,
Dmi                      G
nejde, nejde jen tak zahodit.

2.
C                         F
Vzpomínáš, jak chtěls jet do Paříže
    Emi                Ami
pod Eiffelovkou se vyfotit.
C                        Ami
A paks tam stál nad tou kalnou stokou
  Dmi               G
a pozoroval měsíční svit.
C                            F
Znuděnej a zklamanej jezdils metrem tam a sem
         Emi                          Ami
a z toho rozbředlýho nic chtělo se ti blít.
F                          G              
Nějakej chlápek na blešáku pod mostem,
          F
chytil tě za rukáv a povídá:
        G
"Il est grand temps pour toi. Quitte!"

R:
      C      Emi          Ami    Ami/G
A ten kámen, co tě v botě tlačí,
Dmi                  G    F    Emi   Dmi 
musíš konečně už zahodit.

3.
C                          F
Včera v hospodě jsi dostal pěstí
        Emi                          Ami
od toho chlápka, co vypadal jak Brad Pitt.
C                   Ami
Chtělo se ti smát a nevěděl jsi proč,
        Dmi                   G
dostals druhou a byli jste si kvit.
C                                 F
Pak jsi seděl v parku dole na náměstí,
          Emi                    Ami
šla kolem paní svoje psisko vyvenčit.
F                                  G     
Vzpomněl sis, že za tejden ti bude přes čtyřicet
  F                     G     
a že ti může každej políbit.

R:
         C      Emi          Ami    Ami/G
A že ten kámen, co tě v botě tlačí,
Dmi                  G    F    Emi   Dmi 
musíš konečně už zahodit.

4.
C                               F
Někde vzadu ve tvý hlavě je dům se zahradou,
    Emi            Ami
pár jabloní a vůně lip,
C                           Ami
a nějaká žena, co ti říká: "Taťko,
        Dmi                         G
kafe je na stole, pojď se k nám posadit!"
C                             F
Měl bys ji znát, ale ani její jméno
           Emi                  Ami
si po těch letech nedokážeš vybavit,
F                           G 
jen holej fakt, že v tomhle domě
    F                      G  
ses vždycky cítil jako parazit.

R:
         C      Emi          Ami    Ami/G
A že ten kámen, co tě v botě tlačí,
Dmi                      G    F    Emi   Dmi 
nejde, nejde jen tak zahodit.

5.
C                         F
Je půl pátý ráno v jednom městě,
Emi                    Ami
za chvíli se musí rozednít.
C                     Ami
Vítr tě žene prázdnou ulicí
Dmi               G
Jak pomačkanej igelit.
C                              F
Já vím, i hrdinové mají svoje slabý chvilky,
       Emi                       Ami
kdy se neovládnou a projeví svůj cit.
F                                     G 
A i ten co celej život pálil mosty za sebou, 
   F                   G  
se taky jednou musí otočit.

R:
      C      Emi          Ami    Ami/G
A ten kámen, co tě v botě tlačí,
Dmi                  G    
musíš konečně už zahodit.
       C      Emi          Ami    Ami/G
Tenhle kámen, co tě v botě tlačí...
    C      Emi          Ami    Ami/G
ten kámen, co tě v botě tlačí...
       C      Emi          Ami    Ami/G
tenhle kámen, co tě v botě tlačí (tlačí),
Dmi                   G    F    Emi   Dmi 
stačí přece jenom zahodit.