Co se v mládí naučíš, je prej základ moudrosti
Jenomže ve stáří najdeš jenom snůšku blbostí
A jak dlouho trvalo ti nežli jsi to pochopil
Že jde o to, zapomenout, co ses v mládí naučil
Sotva jeden začne chodit, na vlastní se postaví
Už ho nutěj nosit hadry zděděný po fotrovi
A už mu lámou do palice všechnu moudrost života
A už mu jeho radost krade zbytečnost a nicota
Putuji sám
a na cestu se ptám
bílých oblaků
Ale všechny velký věci byly dávno řečený
A všechny velký knihy už byly dávno napsaný
A všichni velký lidi už hnijou dávno pod zemí
Zbyli jsme tu sami, jsme v prdeli, jsme ztracený
Putuji sám
a na cestu se ptám
bílých oblaků
Tak pořád jseš jak na trní a nevíš, co tě naplní
Laciný štěstí? Instantní duchovno?
Hledáš, co tě zachrání od trpkýho poznání
Že co ses v mládí naučil, je ve stáří na hovno
