Páni stojí, žluč je dusí
žabí oči třeští.
Dobrý slovo se jim hnusí,
vzduch je plnej pěstí.

Jeden silnou větu zvrací,
třetí by se smál.
Slova znějí provokací,
širák letí v dál – letí v dál.

Oni se jdou prát,
tlučou holí, kohokoli.

Páni tlučou do svejch ústí,
úsměv plnej pěny.
Opodál se spolu hustí
jejich padlé ženy.

Třetí na to hledí z mlází,
smíchem sotva šetří,
dvěma pánům nedochází,
že jsou vlastně ve při – vepři!