Královna zvratků se ve mě bouří 
z řitního věnce vychází smrad 
po pátý trávě z hlavy se kouří 
z těch vašich keců mě chvátí chlad 

Už nevnímám záchvaty svoje 
ze zbytků střev tekoucí krev 
z mozku mi zůstaly jen zbytky hnoje 
marně se pokouším vstát 

žluč a hleny cákly na podlahu 
ústa v křečích se divně tvarují 
srdce buší v podivném intervalu 
třesoucí ruce mi sami tleskají 

Ve zvratkách máčim si hlavu 
cejtim se tak trochu přebytečnej 
rychle mě hoďte na hromadu 
a zapalte se mnou oheň věčnej