A  E7


A     A     D          A
Ten širý proud, jak přejít mám,
     F#mi D            Esus4
proč neumím se nad něj vznést,
E     D  C#mi     D     C#mi   D
ach člun tak mít, ten řídit znám,
         Esus4 E          A
v něm lásku svou bych chtěla vézt.

Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,
tak těžká zdá se – Bůh to ví – má láska zlá, co v srdci mám.

Vždy když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.

Až něžnou růži spatříš kvést, co trny zájem oplácí,
nenech se krásou klamnou svést, hleď: ruka má teď krvácí.

Ten širý prou, jak přejít mám, proč neumím se nad něj vznést,
ach člun tak mít, ten řídit znám, v něm lásku svou bych chtěla vézt.

C  F  C  Ami  Dmi  G  Emi  F  Emi  Dmi  G  C