A E7
A A D A
Ten širý proud, jak přejít mám,
F#mi D Esus4
proč neumím se nad něj vznést,
E D C#mi D C#mi D
ach člun tak mít, ten řídit znám,
Esus4 E A
v něm lásku svou bych chtěla vézt.
Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,
tak těžká zdá se – Bůh to ví – má láska zlá, co v srdci mám.
Vždy když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.
Až něžnou růži spatříš kvést, co trny zájem oplácí,
nenech se krásou klamnou svést, hleď: ruka má teď krvácí.
Ten širý prou, jak přejít mám, proč neumím se nad něj vznést,
ach člun tak mít, ten řídit znám, v něm lásku svou bych chtěla vézt.
C F C Ami Dmi G Emi F Emi Dmi G C