Divný mraky na ruce,
stejná hlína pod nehty.
Kořeny zradí nám otce
a roztrhaj boty.

Místo očí důlky,
v potu poznám tvář.
Vrásky mizí samy,
sní o nich jen lhář.

Zelený mech v ulici,
slzy čistí kanály.
Zvedni kámen páchnoucí,
pod ním nejsou sny.

Prorůstám dál hrází,
pohladíš mne panno?
Svírám vodu v náručí,
projde jenom bahno.

Světlo, který lovíme,
bez větví nechytim!
..má hysterie!

Světlo, který lovíme
bez větví nechytim!
Sním o davu a psychóze,
v tichosti rád zkamenim.
..má hysterie!

Havěť staví přístřeší,
starý buňky tlejou.
Vsázim kámen poslední,
ať mý sochy žijou!

Grafity tvář nehyzdí,
obrysy jen kvetou.
Kámen dutě nezazní,
na čas je mou metou.