Kam vedou naše kroky,
co na rohu potkám, pomine,
a hvězdy noc co noc ptaj se,
Quo vadis, Domine?

Kam vedou naše kroky
co je to, co nás pořád pohání,
jsou osud vyšlapaný stopy,
na ztichých zmrzlých pláních?

Kam, nějakej směr musej mít,
k čemu by nám byly cesty,
kdyby nebylo kam jít

Kam, nejdál mám, 
co mi je nejblíže
k čemu by nám byly cesty,
kdyby se nedalo ohlížet?

A tak dál kráčíme,
pod tíhou ročních období,
mezi jaro, léto, podzim, zimu,
se náš život rozdrobí

A tak dál kráčíme,
pod tíhou lidské podoby,
jak dlouho, ještě, půjdem, nocí
to nám náš život nepoví

to nám náš život nepoví

jak dlouho, ještě, půjdem, nocí
to nám náš život nepoví