To z nebe káně písklo na zajíce
Nad domem kousek od vesnice.
Za sadem broskví kvetla kukuřice
A den cpal stíny pod čepice.
A my tam stáli, touhy plné plíce
Neměli jsme nic a stejně měli více.
Dvě židle, stůl, kytka a plamen svíce
S požehnáním jen od Měsíce
Bral sis mě do peřin, do pšenice
Tisíckrát šeptal – krasavice.
No prostě štěstí jako z pohlednice
Neměli jsme nic a stejně měli více.
Koberce, skříně, postel do ložnice
Příbory, dečky pod sklenice
Záclonky, vana, maso do lednice
A okenice na petlice.
Tak nad tím vším teď stojím, nevěříce
Neměli jsme nic a stejně měli více.
Podzim jak špačci snesl se na vinice
Do domku kousek od vesnice
Jakýsi stín vlez dveřmi do světnice
Vzal smích jak dítě Polednice.
A my na sebe řvali, netušíce
Když neměl jsme nic, že jsme měli více.
