Projíždí městem potají
závojem noci oděná
vlasy jí z ramen splývají
její kůň zlatou hřívu má
Kdo se jen škvírou podívá
shoří jak vích
zrak spálí lady Godiva
na koni bílém jako sníh
Když bije půlnoc
ožívá lady Godiva...
Tajemnou mocí zakletá
každý rok koně osedlá
mou hlavu trápí po léta
myšlenka ďáblem posedlá
Vezmu si brýle sluneční
zahalím tvář
bez bázně půjdu přímo k ní
ač mi v tom brání je jí zář
Už bije půlnoc
ožívá lady Godiva...
Zruším tu kletbu stoletou
dvanáctý úder doznívá
rozbíjím okno s roletou
blíží se lady Godiva
Dvanáctý úder doznívá
blíží se Godiva
Lady Godiva
se mnou teď kráčí tmou
lady Godiva
zlomila kletbu zlou
Lady Godiva
