Jsem prázdná židle k houpání, 
kolébá mě tu 
jen vání. 

Terasou vítr se prohání 
a mě tu 
kolébá vání, 
jen vání. 

Slyším svou houpy hou stále znít, 
i lípa skřípá tak v stráni. 
Kdo ví, 
snad je i ta touha žít, 
vání, 
jen vání, 
jen vání.