Jsem prázdná židle k houpání, kolébá mě tu jen vání. Terasou vítr se prohání a mě tu kolébá vání, jen vání. Slyším svou houpy hou stále znít, i lípa skřípá tak v stráni. Kdo ví, snad je i ta touha žít, vání, jen vání, jen vání.
Jsem prázdná židle k houpání, kolébá mě tu jen vání. Terasou vítr se prohání a mě tu kolébá vání, jen vání. Slyším svou houpy hou stále znít, i lípa skřípá tak v stráni. Kdo ví, snad je i ta touha žít, vání, jen vání, jen vání.