Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem nikdy nevíš, kde to dítě sebere že rodiče nejsou jeho rodiče otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem Otec si byl jistej, matka nejistá nikdy nevíš, co ti život přichystá jediná věc, kterou jsem se dozvídal bylo, že se u nás doma dojídá To krásný dětství, šťastnej obličej a jak to panečku letí první půl života nám ničej rodiče tu druhou děti Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě na základce nechodil jsem na oběd šel jsem domů dojíst jídlo z neděle byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej Na chodbě kříž s mrtvým Ježíšem na sobě máš chemlon kožíšek a kalhoty po bráchovi vzadu s klínem, jako nový Dojídat je u nás pořád pravidlem když se mluví, tak nanejvejš o jídle když syn něco řeší, já mu povídám rači jez a mlč, u nás se dojídá