Otče můj z čistírny já udřen jsem a bezradný Nad místností starobní já poklop našel zarezlý Snažil jsem se ho vyzvednout Však nemohl s ním ani hnout Dej mi prosím radu drahou kterak poklop vytrhnout Synu můj litý z železa Těžkou cennost věru našels Ten poklop nebyl zvednutý po dobu mé vlády žel Neznám způsob zcela žádný Pokoušej se sám a sám Pokud tento úkol splníš Řád vládce vstupů ti dám Díky otče za chabé rady příště chtít nic nebudu Vyhrotím se na poklop tady jinde jich jistě naleznu mnoho Hladina hříchu ti už přetéká Drzý jsi nejmladší synu Vůbec nic tě nezajímá Jen tvá sbírka poklopů Vykrádáš je ze všech ulic Vždyť já z toho hrůzu mám Do těch děr padají lidé A věří že to já dělám Nech být otče mého bratra ještě z toho nemá rozum Jen jak roste ta jeho velká poklopů to hromada Nepodceňuj Jímači nepodceňj duši mou Žer si to své shnilé bahno A mě si nevšímej Drzost tvá bratře nezná mezí nesnaž se mě rozzuřit Křivdil jsem ti to mě mrzí teď považ máš-li promluvit Jistý si buď že promluvím troufalost má ta je velká Nedoufej že ti odpustím to si zapiš do bahna Nehádejte se děti moje Kdyby tohle zaslechla Vaše milovaná matka Paní Vodárenská Nechtějte tím mojí ženu Připravit o čerstvou špínu Já na vás poklop házím A já jím shnilé bahno