Vzpomínám jak kdysi v říjnu Slunce dovlídnělo A nám se chtělo Mně i jí Někam odjet na pár dní Prudký vítr stromům Řídké vlasy pročesával Poznal jsem jí na sklonku léta Sebe jsem nepoznával A tehdy jsme vzteklí u silnice Nakopávali drn za drnem Na kost zkřehlí dvě hodiny prostát U krajnice za Brnem A nic nestopnout Tehdy jsem tušil věděl Že ten ostrý hřeben vítr Něco mi nabízí Byla jí zima A bylo proč ji obejmout Kolikrát ještě u cesty budem stát Náhle nám bude nějak moc let Kolikrát ještě budeme si přát Někam jet Někam jet Nevím už čím jsme tenkrát Toho dne odjeli Vím že jsme chtěli Oba dva Vidět všechno co se dá Nalézt věci které jsou nám Stokrát známé Z knih a obrázků A zažít neočekávané Na oblou láhev Monu Lisu Namalovala olejem Věřili jsme že na los s Monou Kolem světa pojedem Teď v láhvi kytky jsou Přesto vím že ten zvláštní Pocit výhry Už bude navždy v nás Když jdeš a nevíš Kam tě tvé nohy zanesou Kolikrát ještě u cesty budem stát Náhle nám bude nějak moc let Kolikrát ještě budeme si přát Někam jet Někam jet