D Hmi D Hospodský uměl zamhouřit okoD Hmi A a naše mládí nedal nám znátD Hmi D když napsal na cejch zkušenou rukou :D G D "Pánovi Fernet a vám Bechera?!"C Hmi C Býval jsem tenkrát veselý v jádruG Hmi A a hořký pití vždycky míval jsem rád,D Hmi D já byl ten Fernet švihák v tmavým kvádruD A D do Tebe blázen až na kvadrát Tys´ byla Becher plesově bílý, melancholická rozněžnělá, na vlastní kuráž oba jsme pili, protože já chtěl, Ty jsi chtěla... Pár bloků dolů, nevzbudit vaše, když nedočkavá srdce běží stovku, ó-jé pak Tvoje ústa potmě jsem našel, spolu jsme pili Fernetovku, ó-óó Chutnala´s krásně opojnou chutí, já z Tebe šílel jako malý, k ničemu jsem Tě nemusel nutit, navzájem jsme se ochutnali... Pak soused v chodbě rozsvítil světla, Ty pod schody jsi na sáňkách už nechtěla být, Tvá světloplachá touha se lekla, a pak jsi řekla : "Já musím jít!" Být tenkrát všechno o trochu jinak mohli jsme spolu dnes někde pít, ve čtvrtým járu, měla jsi syna, stačilo jenom nerozsvítit... Vzala Tě holka ta jarní voda, zbyla´s mi zašedlá na školních fotkách v paměti dodnes krásně to hlodá, jak zvláštně chutná Fernetovka...