Je tak těžký rozhodout,
jestli zůstat nebo plout.
Střepy mraků sbírat,
slunce hlídat,
nikdy nezhasnout!
Je tak marný něco chtít.
Je tak snadný uvěřit,
že nic neleží přede mnou.
On možná vážně jenom zapomněl,
že nesmí vědět víc.
Chtěl jen vidět dál, kam nedohlíd
a ztratil vůli žít.
Nechtěl nic než trochu rozumět
věcem co nejdou říct,
a tak třetí cestu
rovnou do snu zvolil
a nic!
Je tak těžký rozpoznat,
jestli jít a nebo stát,
kolem prázdný nebe,
sám bez sebe,
čekáš na zázrak!
Je tak snadný všechno vzdát,
je tak marný chtít jít dál,
když ničíš to co chceš mít rád!
On možná vážně jenom zapomněl,
že nesmí vědět víc.
Chtěl jen vidět dál, kam nedohlíd
a ztratil vůli žít.
Nechtěl nic než trochu rozumět
věcem co nejdou říct,
a tak třetí cestu
rovnou do snu zvolil
a nic!
Vládci nade mnou,
vládci nade mnou.
Je těžký zapomenout,
nic už nechtít jenom plout,
než je síla v zemi,
mezi všemi sám se uzamknout.
Nemít nic než svoji lež,
tak si stůj a nebo běž,
pro hvězdný nebe nad hlavou.
On možná vážně jenom zapomněl,
že nesmí vědět víc.
Chtěl jen vidět dál, kam nedohlíd
a ztratil vůli žít.
Nechtěl nic než trochu rozumět
věcem co nejdou říct,
a tak třetí cestu
rovnou do snu zvolil
a nic!
Vládci nade mnou,
a nic víc!
vládci nade mnou,
a nic víc!
