Oblohou na hrst mraků bez křídel letí pták, prolétá bez pocitu tísně. Jen pochod bez únavy a prostor, kde se bát, zůstává bez obalu v nás. Není už žádná kytka na týhletý louce. Cesty jsou prázdnější a všechno ztrácí barvy. Vzduch skoro bez kyslíku a tepna bez krve a tramvaj jede pořád dál. Nikdo nezná děj, každej se jenom to svý domnívá. Myšlenky v zástupech ti zpívaj, zpívaj ti, že se nikdo nedívá.