G                  Ami7          Ami7/C        D
R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jak ty hejna vran,
    G                  Ami7            Ami7/C       D
   haló, pojď ven, je těžký se v tom zmatku hrabat sám.
    D       E7          Ami7      D7
1. Telefon na vrátnici naléhavě zvoní,
    D           E7           Ami7         D7
   těch holek, co si myslí, že je možná pro ni,
    G     Ami7 D       G
   haló, já   daleko jsem.
         Ami7           D7                  G          Emi
*: Když nad domovem se tetelí jen horkej vzduch a stíny
   A7         Ami7       G
   a chvíle smutný, pomalý,
     Ami7               D7               G         Emi
   z oken zní ven křik zakletých srdcí a evergreeny,
    A7                         Ami7          D7
   velký prázdno v duši, a co naplat, že to holkám sluší.
R:

2. Z vesnických stavení do strání pily zvoní,
   tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní,
   haló, jó, tam doma jsem.
*: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků
   jak rukou slunce zacloní,
   až mysl má zakleje obrazy do oblaků,
   bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný.
R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran,
                                                        Emi Ami
   holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sám.
    D7 G