Ranní slunce vstává z pouštní duny, na miskách vah vesmír zmítaný. Pochod zkázy, budoucnost jsou ruiny, Armageddon strachem vítaný. Oceánem času, v návratech zázraků, v labyrintu lží skrývá se svíce posledního svítání. Nářek žalostný tmou a tichem zní, slunce v barvě krve zapadá. Z očí sálá zlý oheň vražedný, do magického kouzla upadáš. Bez koruny král na smrt přísahal, sám brázdí svět, hledá grál. Moudrost dávných let se chvěje strachem, svatá válka zuří v nebesích. I tichý vítr sfoukne svíci prachem, krvavý déšť proudí do moří. Čekáš znamení, talisman zrození, máš blízko, avšak vzdálený. Smích i pláč vždy slýchával, smích i pláč, když vracel se - "král". Vzlétni výš, potom zříš světlo duhy na křídlech orlů, vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť. Vzlétni výš, ptáky zříš, slyšíš je zpívat v království bohů, vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť. Svit hvězd propadá do očí prázdných, osvítil tvou duši znavenou, kolik bylo slz již vyplakaných, kráčíš za svým snem po kolenou.