Gmi Dmi Fmi Cmi D
1. Možná, že člověk časem ohne se, to aby blíž k zemi měl
Gmi Dmi Fmi Cmi G
a potom sám zemí stane se a všecko, co kdy chtěl.
Cmi Fmi B
R: Ó větře duj, každý můj, každý krok a každý vdech, je jen Tvůj,
Es G Cmi
při mně stůj, ještě mě chvíli nech, na ten mech slunce dech
Fmi B Es G Cmi D
až kopce rozhrne. Bože můj, Bože můj, ať je vidím jak poprvé.
2. Štěstí hledá každý stvoření, každej chce lásku a klid
a možná, že bolest srdce přemění, jak vždycky chtěls´ ho mít.
R: Ó větře duj...
3. Možná, že člověk časem ohne se, to aby viděl věci líp,
vzpomínám lásky, co kdy měla jsem a nebo chtěla mít.
R: Ó větře duj...
