Pod smrky země rozrytá ryjem
znovu ji prosím, ať už mě skryje
ještě jsem živá srdce i náruč
přijď na to co, a pak se to nauč
Jinak se bude ta stejná lekce
dokola vracet, sejme tě lehce
ten komu chceš utéct, tvou barvu zvětří
srazí tě na zem rozrytou vepři
Девочка моя, как тебе сказать
(Děvče moje, jak ti mám říct)
что я влубилься, много лет тому назад
(že už je to hodně dlouho, co jsem se zamiloval)
Но сейчас я вижу, что не могу тебя спасти
(ale teď vidím, že tě nemůžu zachránit)
ухожу, прощай...прости
(odcházím, sbohem, odpusť…)
Z rukou, z úst, z očí vyrůstá kapraď
po prvním druhej, třetí, čtvrtej, pátej, sakra
a moje touha žene mě znovu
namísto skutkům, uvěřit slovům
Девочка моя, как тебе сказать…
Pod smrky země rozrytá kanci
znovu se zvedám, chystám se k tanci
ještě jsem živá srdce i náruč
přijď na to co, a pak mě to nauč
Девочка моя, как тебе сказать…
