Možná mý tváře už nikdo nepohladí,
ani déšť až mý tělo ponesou.
Jsem sám nikdo nezasadí,
planou růži nad hlavu mou.
Možná si život už bude jenom brát,
moje sny a všechny lásky mý.
Jsem sám nikdo mi nebude hrát,
ani zpívat na cestu poslední.
Kéž vrátí se ke mně z hor,
Kéž zkrátí Bůh samotu mou.
Tím koho potřebuješ dovol mi aspoň chvíli být, než budu muset údolím stínů odejít.
Možná mý jméno už nikdo nevysloví,
ani vítr až bude nad mým hrobem vát.
Jsem sám nikdo neuroní,
ani slzu až mě přijdou zakopat.
Kéž vrátí se ke mně z hor,
Kéž zkrátí Bůh samotu mou.
Tím koho potřebuješ dovol mi aspoň chvíli být, než budu muset údolím stínů odejít.
Kéž vrátí se ke mně z hor,
Kéž zkrátí Bůh samotu mou.
Tím koho potřebuješ dovol mi aspoň chvíli být, než budu muset údolím stínů odejít, než budu muset údolím stínů odejít.
