jo kytky jsou
a děti ječej
prádlo se houpe usychá, usychá, usychá
ve dvoře někdo
zas spálil jídlo
to se mě naštěstí netýká, netýká, netýká
na ulici tolik krásy,
že se to pochopit nedá, nedá, nedá
lidi se smějou
zpívaj ptáci,
zpívá i na rohu invalida, invalida, invalida
živote jak tě nazvat
skoč si do kola
když tě to tak baví
nebo si odpočiň
máš jazyk na vestě
takovej taneček pořádně znaví
takovej taneček pořádně znaví
tramvaje jezděj
úplně přesně
a v metru to voní, voní, voní
po celým městě
nastalo příměří
jo proto ty zvony tak zvoní, zvoní, zvoní
zavřeli špitáli
že nejsou nemocní
že jsou už všichni zdraví, zdraví, zdraví
v hospodách čepujou
alkohol za darmo
holubům se sype zrní, zrní, zrní
živote jak tě poznat
miluj mě tolik jako já tebe
bolí mě u srdce
když pořád myslíš
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen, jen na sebe
