V září mne nehledej prší a svět je zlej zazvoním možná u dveří pozvu se dál v září mne nemiluj couvej a nebo stůj býval tu pokoj s ložnicí po tmě ses bál to jsem já kdo ti nevěří za oknem právě hoří Řím v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár to jsem já kdo ti nevěří není mír je jen příměří ozvěna chůze na schodech iluze spár v září mne nechtěj mít před bouří bývá klid odplouvám mořem koberců a řekou snů v září mne neprobuď snídat už nemám chuť snídám jen ticho sametů a z tváří sůl to jsem já kdo ti nevěří stačí jen fouknout do peří v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár to jsem já kdo ti nevěří zazvoním možná u dveří ozvěna chůze na schodech iluze spár