Když má hudba tvář svoji tvář a a a ůsta divá sám pak jen čekám na tvůj dech začni ale včas dřív než zmizí voda živá kdo tohle propás ten má pech Tyhle řeči znám dokavad' mám usta, uši Dál hrůzu věcí budu prát Už nejsem sám kdo ty kufry těžkejch zmatků rád bude ždímat na stokrát svět už není prázdnej sud což už v hrdle dosud měl a dál jenom čeká na svůj pád Dalo se v něm těžko hnout takže prásk a vyšleh proud co chce zrušit krunýř dávných ztrát Když má hudba tvář tvář co strhá ze lží šaty sám pak jen čeká na tvůj tah z bubnů vyšleh čas dravější snad než před léty dál věším lháře po všech zdech Svět už není prázdnej sud což už v hrdle dosud měl a dál jenom čeká na svůj pád dalo se v něm těžko hnout takže prásk a vyšleh proud co chce zrušit krunýř davných ztrát