Z daní vodepsaný...
A všem dobrákům,
co zmizeli do daňovejch rájů,
posíláme pozdravy z našich dluhů a hájů.
Všechno při starým,
pořád vydělávám prachy,
který už jsem dávno utratil.
A stát mi jde příkladem.
Beztak bych na to těžko nějak doplatil.
Jo to kdybych byl ve vatě,
určitě bych vyklíčil.
Takhle to ale nevidím,
že z toho někdy vyrostu.
Prej až dostanu rozum, tak si pohovím.
A tak se těším, ale nevim, nevim bez mozku.
Když dělám co umim, tak dlužim,
a tak dělám co můžu,
zatím z toho ale pořád nemám nic než hrůzu
Trpím zvláštní vášní k věcem, který nevynáší,
navíc o rap se mecenáši zrovna neperou.
Od sponzorů mám skříň plnou trik,
na aspoň budu šik, až mi příjdou zabavit řiť.
Čas jsou peníze,
tak asi proto chodím všude pozdě.
Neber to osobně,
nebaví to ani mě.
Mám si půjčit, abych moh platit,
zastavit duši,
a přitom si šetřit na důchod ve sto šesti
Proč, když nás stejně velký bratři voholej jak Mach 3
Jestli se z tohohle někdy vyhrabu,
svolám nevalnou hromadu táákhle bohatejch, pač to mi patří
Nemám v úmyslu měnit život za plný kapsy,
daj se vydělat velký prachy, ale určitě ne prací,
musí se vyhrávat, hlavně se moc neúčastnit,
z odměny si udělat motivaci,
já nechci
měnit život za plný kapsy,
daj se vydělat velký prachy, ale určitě ne prací,
musí se vyhrávat, hlavně se moc neúčastnit,
z odměny si udělat motivaci,
já nechci
I přesto bych ale řek, že ještě není čas na modlitby.
Ačkoli, kamkoli se podívám, tam mám resta,
jak ty nikdy
Někdy sám nevim, do čeho všeho nevidim,
a tak tam radši nekoukám, pač to bych zíral,
Co oko nevidí,
srdce rozchodí.
To by bylo boží,
nebejt toho mrazení v zádi,
pokaždý, když jdu kolem svý poštovní schránky,
obálky vykukujou ven,
sledujou mě už z dálky.
Pestrobarevný pruhy,
snad ve všech barvách duhy,
kolem nich dokola jak stuhy.
Celý stohy, dík za ty dárky,
že si vůbec děláte mi škodu,
V jedný kapse nosím prd, páč ve druhý mám díru,
a konto dávno zmražený,
jak na něm mám věčně mínus.
Platím za třídu registru dlužníků,
na obzoru žádná renta
a bez tajnýho konta budu asi dál viset na každým úřadu jak portrét prezidenta
Sem tam, čas od času i platim,
častějc se ale na čas ztratim,
kdybys mě hledal, ptej se po splatnosti
a já už budu stopro někde za tim,
za bodem bezpečnýho návratu na nulu
ale taky nikdy jsem nebyl spořivej, to ale samosebou neznamená že jsem nevinnej
i když bych dneska už asi věděl kudy ne,
nevím kudy ven
Jak už jistě víte,
mý curriculum vitae se vejde na účtenku z knajpy,
na rozdíl vod útraty.
Buď se nechám utratit nebo rozměnit,
jinak mi nezbejvá než doufat že mi nalejou za lajky.
Víš, co mi můžeš?
Potřást rukou
Víš, co mi můžeš?
Říct mi, jak se máš
Víš, co mi můžeš?
Podat mi to brko
A jestli nepodáš, víš co mi můžeš?
exekutoři...
Strojovna 2013...
exekutoři si mě podávaj jako jointa...
