C 1. Lidská zášť mi někdy připomíná plevelE který na svou žádost začal kde chtěl růstF A hned vyrazil u růžíFmi a každodenní přítomnostíC G zajistil jim nekřesťanský půst 2. Kdosi pod zahradní zídkou tiše zpívá o tom jak si lidé štěstí závidí a snad proto růže vadnou černý závoj přikrývá jim kdysi sněhobílé okvětvíDmi G *: Jsem jak zahradník, co nevěří svým očímEmi A jenom smutně přihlížíDmi G v jeho zahradě byl spáchán těžkýAmi zločin na růžíchF R: Dej mi lásku svouG C a zůstaň tady se mnou než se probudímAmi F já kolem jdoucím lidem nevěřímG Ami a ve snu od nich žádám příměří. 3. Když každý večer padá soumrak na zem jako věrné páže vedle usedám, pryč od starosti věků, od záště i lidských zmetků tíkám až kamsi ke hvězdám 4. Za mléčnou dráhou posledních pár růží položím na velký bílý vůz, snad odveze je někam, kde plevel zášti neposlouchá slova, která vítr bere z úst R. R2: Nejsem nad vodou když otrávený motýl ztratil svoji tvář s nostalgií slétl na polštář s černých růží v černých zahradách