Za tenkou nevěstince zdí příběh nepohádkový se odvíjí. Až do rána, se oddává okamžikům prázdnejch vzdechů, utkaná antická Siréna z bájných mýtů. Ukolébána rytmem mdlým postupně uvadá, zžírá ji stín z mastných zrcadel, cárů prostěradel, ve starejch žlutejch mapách na zdech, z obrazů, všech těch pohledů bez citů. Pojď ruku mi dej. Už začíná děj, blíží se tvůj part. Zas figura tvá oněmělá lásku nebeskou má dál předstírat. REF: Za svou páchnoucí robotu, Růženek dřímotu odsouzená. Za každou lásku prodanou, koruna odměnou je trnová. Příběh znáš, víš jak končí (u dveří) Polibek na rty stačí (zachránci nestojí)