Nahá paní šla o půlnoci hradem sama jen tak se svící.
Na svém loži trápila se hladem, co je asi v lednici.
Možná tam kuchař zanechal kuře a nebo salám.
Nahá paní pleská chodidlami o dlažbu kamennou.
Jenže chlapi v brnění, v brnění schovaní,
vědí, že královnu honí mlsná.
A když se láduje, ji pozoruje
celá armáda tuze ráda.
Mezitím co nahá jí, oni se chechtají,
má pocit, že tu jsou vystavení.
Nahá paní běží zpátky hradem, za ní vlají špekáčky.
Jenže za hodinu už je zase zpátky, hledá v kuchyni oplatky.
Možná tu kuchař zanechal, safra, kam to sladký dal.
Nahá paní pleská chodidlami o dlažbu kamennou.
Jenže chlapi v brnění, v brnění schovaní,
vědí, že královnu honí mlsná.
A když se láduje, ji pozoruje
celá armáda tuze ráda.
Mezitím co nahá jí, oni se chechtají,
má pocit, že tu jsou vystavení.
Nahá paní usíná ve své slasti, ustlala si na stole.
Mezi bůčky a paštikami, pod hlavou má kremrole.
Ráno probere se snad, armáda tu bude celou noc stát.
Ale za tu srandu jim to prostě stálo, hlavně aby na ni netáhlo.
Jenže chlapi v brnění, v brnění schovaní,
vědí, že královnu honí mlsná.
A když se láduje, ji pozoruje
celá armáda tuze ráda.
Mezitím co nahá jí, oni se chechtají,
má pocit, že tu jsou vystavení.
Poučení každému je zřejmé, po šesté už nežerte.
