Jestliže se cejtíš sám,
rád si s tebou pokecám,
rád si s tebou někde sednu,
mám ovšem podmínku jednu.
Můžem řešit počasí,
můžeš postěžovat si.
Můžeme se spolu smát
na pravidlo však musíš dbát,
a to zní.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
dej ty svý pracky pryč.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
to je k mému štěstí klíč.
Nelez mi do mojí osobní zóny,
nech si svý bacily.
Nešahej na mě,
teď ani za chvíli.
Madam prosím nevíte,
proč se na mě tak lepíte,
vždyť je zde daná jasná řada,
proč funíte mi na záda?
Já vím, že má vůně bývá,
ženám často přitažlivá,
z Vás jde ovšem hrozný smrad,
tak prosím Vás o krůček vzád, nebo dva.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
dej ty svý pracky pryč.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
to je k mému štěstí klíč.
Nelez mi do mojí osobní zóny,
nech si svý bacily.
Nešahej na mě,
teď ani za chvíli.
Někdo říká, že jsem asociál,
já sám bych to lépe nenazval.
Má osobní zóna je mi svatá,
tak proč na mě v jedno kuse pořád někdo chmatá?
Nešahej na mě, nešahej na mě,
dej ty svý pracky pryč.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
to je k mému štěstí klíč.
Nelez mi do mojí osobní zóny,
nech si svý bacily.
Nešahej na mě,
teď ani za chvíli.
Nešahej na mě, nešahej na mě,
dej ty svý pracky pryč. [Někam]
Nešahej na mě, nešahej na mě,
to je k mému štěstí klíč. [Někam]
Nelez mi do mojí osobní zóny,
nech si svý bacily.
Prosím nešahej na mě,
jinak jsme skončili.
