Ty máš ji nejraděj a já jsem jen v pořadí
vzdycháš i ve spaní jak je správná
nač tahle beznaděj, že mám dvě snad nevadí
vždyť ty jsi současná, ona dávná.
Letitá, příliš v bocích klenutá
nekmitá, když chci ani nedutá
já ten krk labutí, cos jí hladil tisíckrát
z tvé dlaně zkroucené denně cítím.
Já ti ji nenutím, znám ji dýl a mám ji rád
mé smutky zažene, zpívá, svítí
od lidí já se o vás dovídám
nešidím, nebýt jí jsem z půlky sám.
Vznešená a ceněná nás provází
trápí nás a všechno jí dál prochází
štědrá je i na nájem nám přispívá
zmoudřelá i protřelá jako ženská bláznivá.
Vznešená a ceněná...
Ty máš ji nejraděj a já jsem jen v pořadí
voláš i ze spaní, já jí zpívám
že žen je habaděj, to ti zřejmě nevadí
proč teď ji prohání stará víla.
Jak to vzít, když jsi z ní jak pod parou
je čas jít za tou láskou prastarou - kytarou.
