Tam do těch krabic od bot se léta nedívám, jsou tam lásky mé i rozvod, dnes už fotky nesbírám. Obrázky toho co není a smutek ve víně, možná mě v matronu změní i s kočkou na klíně. Jsem pořád pěkně živá a žádný celuloid, jen někdy je mi zima a tak už raděj pojď, když ve mě všechno mlčí a dveře zamykám, mé srdce - doupě vlčí, už lásce odvyká. Tak zůstaň, když nemáš kam jít, zůstaň, když budeme chtít, ať svítí světla v domě, smím chtít - to co Ty po mě. Tak zůstaň. Už koupila jsem foťák, chci začít na novo, tak usmívej se - no tak, pár snímků a hotovo.