Všechno nám přálo a rádio hrálo tu pravou,
písničku houpavou, nejlepší, kterou já znám,
tam ve tmě v podkroví, tenkrát co všechno šlo hlavou,
jen my dva pod střechou a měsíc na nebi sám.
Byla ta písnička vážně tak hezká,
svět na ní zapoměl, jiným teď tleská,
možná ta písnička byla jak jiné,
jen mě se líbí víc, líbí víc jak čas plyne.
Díváš se z obrázků vybledlých ve světle denním,
dvě léta pro lásku a víc nám čas nedopřál,
pár tónů z písničky a víc tu po Tobě není,
možná máš prstýnek, jen nevíš kam jsi ho dal.
Byla ta písnička vážně tak hezká,
svět na ní zapoměl, jiným teď tleská,
možná ta písnička byla jak jiné,
jen mě se líbí víc, líbí víc jak čas plyne.
Autor by možná byl rád,
kdyby mě slyšel se ptát,
Byla ta písnička vážně tak hezká,
svět na ní zapoměl, jiným teď tleská,
možná ta písnička byla jak jiné,
jen mě se líbí víc líbí víc jak čas plyne.
