Když mi bylo deset To tenkrát přišli pro tátu Já pořád vidím výklad V béžovým kabátu A černej tatraplán Půllitry plný plakátů A pak jsem jednou jel z Příbrami Tam někam do lágru Já nezapomínám Na nízkej hnusnej důl K němu viděl jsem tátu Jak vedlo ho pár zrůd A on mě taky viděl po letech A teprv dneska už to vím Co asi cítil A proč neskrýval svůj stín Za svý dávnou stýskotu Se dnes už nestydí A pak uběhlo šest let A pustili jich tenkrát víc Řekli jim jen Sorry A jinak vůbec, vůbec nic Že prej rozhod o tom Chruščov Ten tlustej strejda z Nemanic To v OSN mlátil botou o stůl A táta žil už jenom rok Já slyšel pořád stejnej blábol Kupředu, zpátky ni krok Prej my za nic nemůžem Stalin byl prostě cvok Jó, když byla revoluce v osmdesátým devátým Tak to mi bylo ještě hej „Už je to tady,” křičel jsem A byl jak zmámenej Zas slušnej bude dobrej A věčnej sluha bude zlej Já vždycky byl spíš skeptik A vždycky stranou raděj stál Ale na občanský fórum Jsem stokrát přísahal A vůbec poprvé táhl s davem Co dřív jsem se ho bál Dnes pustím televizi A koukám jen tak přivlídně Jak tam exhibují lidé Co sedávali na klíně Těm rudejm mocipánům A konverzujou povinně A pak zas rádio si pustím A musím se prostě smát Ten hlas, co poslouchám Ten už, ten už dávno, dávno znám Vždyť toho dávali mi komunisti Vždycky jenom za příklad A herci seriálů Jak dřív mi dávaj do těla Vždyť lepší politruky KSČ nikdy neměla Jó, sluha přece pánům Problémy nedělá Až do teď všechno její trpěl Potom se v tisku dozvím dnes No přece ten, kdo má pár domů A pátej mercedes Že prej dusili ho tuze To je přec jasná věc Jó, odpustky se prodávaj To vždycky stále stejný lidi znaj Na Václaváku s grilem v pravej čas Si hymnu rádi zazpívaj To pros, že je náš mrak To je náš rodnej kraj Čím dál víc myslím na tátu Tak špatně usínám Ta stará rozepře je zas tu Poslouchat kecy odmítám Tak aspoň Pánubohu díky Že vlastní ostrov obývám