Koupil jsem flétnu, byla nová Řekl jsem mámě, ať ji schová, Tam kde se trochu práší, ale nikdy moc, Pak jsem ji pohladil a řekl „dobrou noc“…. A měl jsem pocit, Jak bych dávno na ni hrál…… A pak jsem dal svou přízeň strunám… Dech dívkám bral jak příboj vlnám… A stokrát počmáral jsem papír notový A přesto nezmizel ten pocit flétnový… A vlastně nevím, Jestli mrazil nebo hřál….. Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou Na cestě natrhal jsem doušku mateří… Napsal jsem včelám – ať se všechny večer slétnou S medovým dárkem u nás u dveří… Zůstal jen dům a vůně známá… Stolička u kamen kde sedávala máma… Na stole lísteček, co býval kdysi bílý… A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí…. Písmenka nejistá, jež stačila jen říct… „Už máme chlapče konec května…. Myslíme na tebe!…tvá máma i tvá flétna… Věřím, že jednou, až na ni budeš hrát, Poví ti o všem co ti máma chtěla dát… Písmenka slábnou…další řádky nejsou znát…. A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou… Až tam, kde prostý příběh flétnový Už v kolébkách všem dětem napoví, Že každý doma svoji flétnu má! Máminu flétnu A měl by často na ni hrát……..