V mých představách
sem patříš jako dřív,
v těch chvílých prožítých
můj život není samý hřích.
Zůstávám rád
na místech, který znáš
stejná jako dřív
ve vzpomínkách zůstáváš.
Je to v mysli mé
navždy ukrtyté,
cítím chvění našich těl,
jsi v mých představách,
jsi v mých myšlnekách
a já tolik bych tě chtěl.
Můj život plyne dál,
už není jako dřív,
pomalu procitám,
s touhou býti k tobě blíž.
Já nevnímal tě víc
než svoji vlastní tvář,
teď toužil bych ti říct,
kolik pro mě znamenáš.
Je to v srdci mém
navždy zakleté,
tolik bojím se ti říct,
jsi v mých myšlenkách
smutkem zkalených
stále stejná jako dřív.
Kdy už pochopíš,
jsem ti víc než blíž,
cítíš chvění našich těl,
jsi v mých myšlnekách
navždy zamknutá
a já tolik bych teď chtěl,
cítit vůni tvou
v slzách ukrytou,
najít tvoji vlastní tvář.
Kdy už pochopíš,
jsem ti víc než blíž
i když nemám svatozář.
V mých představách
sem patříš jako dřív,
v těch chvílích prožitých
můj život není samý hřích.
Zůstávám rád
na místech, který znáš
stejná jako dřív
ve vzpomínckách zůstáváš .
