Esther, židovská dívka, která chodí zemí, Esther, svý písně zpívá a lidé neví. Že její krásu král chtěl mít a z drahých látek dal jí šaty šít. Esther na rohu stává, o svém smutku zpívá, Esther pak kolem nohou svých mince sbírá. Jen někdy spánek dá jí snít a ráno potom se jí nechce žít. Na zem jí vlasy splývaj a pleť má hebší, než-li je srst kocouří, písně se o ní zpívaj a její oči jsou jak nebe před bouří, a její oči jsou jak nebe před bouří. Dávno, už je to dávno, co byla krásná, dávno, už je to dávno, co byla šťastná. Na zem jí vlasy splývaj a pleť má hebší, než-li je srst kocouří, písně se o ní zpívaj a její oči jsou jak nebe před bouří, a její oči jsou jak nebe před bouří.