Jak utopence do láku
mě uskladnili v činžáku,
kde ještě Kolben s Daňkem pivo pil
a pak se tu čas zastavil
Tak stojí na mém poschodí,
kam nikdy nikdo nechodí-
když náhle toto ! Co to je ?
Smích z vedlejšího pokoje ?
Smích z vedlejšího pokoje ?
Smích z vedlejšího pokoje ?
Spíš bych tu čekal kurděje,
né že se někdo zasměje.
A nadto smíchem mladých vran
tak nahlas, a tak bez zábran.
Kdo komu a co vypráví ?
mně dělá díru do hlavy,
jak slonům dum-dum náboje,
smích z vedlejšího pokoje.
Někdo byl možná ohrožen
a pak se z toho dostal ven
a teďka říká: \
