Ozvěnu ozvěn vlnobití
někdy k nám vítr zanese.
A sem tam krůpěj, která svítí
perletí víly na plese.
Ach, Bože, potom divme se,
že přes řeky a přes pohoří
srdce se vzpíná,
touží k moři.

Jak srdce krev, tak měsíc žene
příliv na lodě kotvící.
Vám, lodi z kotev utržené,
no a vám, krásní lodníci,
jak bychom mohli neříci,
že přes potoky, přes pohoří,
srdce se vzpíná ?
Chce pít z moří...

Poslední plavčík řek'by: