Nemám vlastní dům patřím k zatoulaným psům kteří cestu zpátky hledají lítost na řasách prošlé mince po kapsách a nich tváře co se neznají Co stalo se nejde odestát tak probudit sen co chce se zdát to dá se dát to dá se dá se dát a navracet úsměv nemocným pak samota tíží o moc mí to dá se dát to dá se dát to dá se dá se dát V polích oheň plál kdosi smutnou píseň hrál o tom jak svou duši očistí kdo nám poradí vítr fouká nevadí jen sami sebou jsme si nejistí Tak sednout na první dvoukolák a z klokaní kapsy sypat mák to dá se dát to dá se dá se dát a vyřezat pána s vrtulí a věřit že sám se přitulí to dá se dát to dá se dát to dá se dá se dát Za ostudu která zastudí tě zahřeje smích co nenudí to dá se dát to dá se dá se dát za pochopení už rozumím že učit se mám co neumím to dá se dát…