Ve jménu lásky lásku proklínám Tmou teď zní její smích, Ránu, co bolí výsměch rozdírá. V duši mé padá sníh, srdce v něm smutně klopýtá. Raněné výstřelem do ticha, Za sebou pár šlépějí. Krvavých umírá. Ten, kdo nám zlomil křídla havraní, Do dlaní vdech mráz. Co spálí květy jarních jabloní, Nevoní už v nás. Srdce mé sadem klopýtá, Stromy v něm vadnou do ticha. "De profundis" tiše zpívají, Že něco v nás umírá. Místo nás zří skutečných, V duši mé dál víří sníh. Na stěnách jen stíny z nás, Něčí hlas umírá...