Odpusťte sestro carmencito v ohromném strašném širáku, teď teprv je mi líto,že smál jsem se vám ve vlaku. A všichni se vám smáli po mně,jak krutě někdy šlehne smích, do kouta jste se vtiskla skromně s bolestí v očích zděšených. A nikdo se neptal jak se máte? Žijete ráda nebo nerada? A proč tu kutnu oblékáte a co vás při tom napadá. Tak odpusťte sestro carmencito v ohromném strašném širáku, teď teprv je mi líto,že smál jsem se vám ve vlaku, že smál jsem se vám tak hloupě.