D G A G A
Zvonil budík bylo ráno v hlavě mé byl kámen snad
D
a pod ním tma
G A G
když jsem snídal džbánek piva ještě zdálo se,
A D
že divnou příchuť má
G A G
Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny
A D
a z tváře závoj šedivý
G A G A D
řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý.
Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci
tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své
moci
A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z ploten voní
a náhle chtěl jsem být zas s tebou, někde za městem ve stínu
jabloní.
G D
R: Já chtěl bych být v nedělní ráno, v chodníku kvádrem žulovým
A G A D
a proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím
G D
Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní
A G A D
kéž mi zvony ranní písní, na prášek srdce rozmělní.
Šel jsem dál tou vůni ranní kolem bílých kočárku a dětských mašli
pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí
Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma
teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má.
R:
