Steh still mein Christ und wohl Betracht
Wie gewaltig ist des Todes Macht?
Er wirft die Stärksten auf die Bahr
Nicht achtend Jung, noch Alte Jahr.
Dann, Sterben ist der letzte Schluss
Der Junge kann, der Alte muss.*
Umírá rodička v křiku a křečích,
lože třesou se nebesa zdobená.
Ze světnice stěn shlíží na ni svatí –
obrazy na skle malované.
Život je těžký v šumavských lesích,
nespatří tento svět nová tvář.
Lopotou souženi a tvrdou dřinou,
společenství překvapí namísto života smrt.
Sklání se hospodář nad ložem své choti,
sklání se, truchlí – žena vstupuje v zář.
Zastavil se život v osadě horské,
na zvonici zvon se rozhýbal –
zní umíráček, zvuk pohlcen lesy,
jen čas a dřina utlumí žal.
Zastavil se život v osadě horské,
na zvonici zvon se rozhýbal.
Zhotovil truhlář dubová prkna,
hlava jest zdobena kříži třemi.
Na nich těla spočinou, než roztaje sníh,
než bude možné je předat zemi.
