S večerní mlhou, nikomu sluhou,
žádný žádnému platem – tak pravil král.
A s chladným ránem, nikomu pánem,
by po lesích a horách nečestný chodit se bál.
Za službu králi mnohé výsady –
jak kořalu pálit, svobodnou vůli prosadit.
Cos od otce zdědil, zajišťuj, bys vlastnil dál!
Ochraňuj cesty hraniční, poslušen buď vlastníku lesů,
oddán císaři, jímž je sám český král!
Smrkové lesy a jezera, hory a říčky, hluboká údolí –
Jen svému králi svobodný lid se podvolí.
A v osmi rychtách za mlhy, za bouře
vstříc svému osudu, nezlomní, svobodní.
Odchází rychtář vážený, přišla hodina,
loučí se podruh s dobrým pánem, loučí se rodina.
Opouští rychtář navždy dvorec svůj,
poslední modlitba – Duši opatruj!
Odejde člověk jak sníh tající,
ohně sklářských hutí mu svící umírajících.
