Vidíš světélko za oknem?
Dívej, malá, snad nekráčí sem!
Z kopců skrz lesy klesá níž.
Snad nepřijde k tobě, nepřijde blíž!
Hej hou, hola hej,
cestu ke mně si nehledej!
Hej hou, když ty spíš,
v jaké to hrůzy se probudíš?
I měl děd liškou vzteklého vnuka,
sekery ranou končí muka.
Kdyby kapličku postavili,
snad světélka by tím zastavili.
Kde končí vsi světlo, začíná tma –
náruč to lesa bezesná.
Bojím se, bojím, co může býti,
hluboko v les lépe nechoditi!
Však nejdeš-li ty, přijde ono – povídá se a traduje.
Bytostí v lesích šeptá mnoho, jak zlo kolem člověka tancuje.
Vrzla vrátka. – Tak už dost!
Jaká to maminko má budoucnost?
